WeShare aneb Jak jsme dělali carsharing pro elektromobily, které se u nás zatím nerozjely

Lukáš Hromadník patří mezi naše nadšené i OStřílené iOS vývojáře. V rozhovoru prozradil, jaká to byla jízda podílet se na vývoji aplikace WeShare pro sdílená elektroauta od Volkswagenu. 100% elektrická flotila se měla loni kromě Berlína rozjet také v Praze. Do cesty jí však skočila pandemie.

Lukáši, jak to celé začalo?

Přišel za námi, totiž za mnou a Vladem, Dominik s tím, že má pro nás super projekt. Mohli bychom prý jezdit do Německa do Volkswagenu a získat zajímavou zkušenost. V té době jsme oba dva byli připravení na nějakou novou výzvu, a tak jsme neváhali. Lákala nás ta možnost vyzkoušet si něco nového, kdy nebudeme jenom sedět u nás v kanclu. Ale že se od nás bude vyžadovat spolupráce s úplně jiným týmem, kterému můžeme představit náš přístup. A případně se pokusit inovovat ten jejich. 

Takže v čem přesně všem spočívala vaše role?

Naším úkolem bylo pomoct s vývojem aplikace WeShare. Už měli nějaké zaběhané procesy, my jsme se do toho museli dostat a pochopit, jak celý ten projekt funguje. Spoustu věcí totiž měli nastavených jinak, než jsme zvyklí. Z toho důvodu to pro nás nejdřív znamenalo integrovat sebe. Přece jenom se oproti Ackee jedná o korporát, takže naším cílem bylo mimo jiné ukázat, že některé věci se dají dělat jinak a třeba i líp.

WeShare je služba pro sdílení elektromobilů. Co všechno takový fleet management obnáší?

Vytvořit aplikaci, která uživatelům pomůže auto najít, zarezervovat, půjčit si ho, někam s ním dojet a vrátit ho, případně zaparkovat. Přičemž celá tahle logika ještě spočívala v tom, že ti uživatelé mohli využívat různé promo kódy. A v poslední fázi, kdy jsme toho byli součástí, byl vytvořen tým pouze z Ackee lidí, který měl na starosti interní aplikaci. Jejím prostřednictvím chytrým způsobem docházelo k přemísťování aut na strategická místa. Aby byla pro řidiče dosažitelnější a nedocházelo k tomu, že na jednom místě bude sto aut a na druhém žádné.

Co z toho pro tebe byla nejzajímavější nebo nejnáročnější část?

Pro mě bylo rozhodně obtížné zapadnout do toho týmu. Hlavně proto, že veškerá komunikace probíhala v angličtině. Obecně ta zkušenost mluvit a všechno vysvětlovat anglicky. A pak taky ten úplně jiný přístup k vývoji. Používali jiné knihovny, nástroje, architekturu. Měli svůj zaběhaný přístup a integrovat se do něho a zkusit ho vylepšit s našimi znalostmi považuju asi za tu nejzajímavější a zároveň nejnáročnější část.

Co konkrétně dělali jinak? Appku jste lokalizovali do češtiny, v čem se to lišilo od jejich verze?

Používali jiné nástroje, v lokalizaci se to moc nelišilo. Když se německým kolegům ukazovala ta appka v češtině, byly chvíle, kdy bylo zajímavé pozorovat to neporozumění. Ale problém byl v tom, že tam nejdřív byly jen nějaké strojové překlady, které nedávaly vůbec smysl. To jsem jen seděl, koukal a říkal si, že takhle to překládat asi nepůjde. 😀

Ještě mě napadá, že nelpěli na tom, abychom dodali hodně nových věcí. Spíš dbali na to, aby kvalita provedení byla na co nejvyšší úrovni. Což se odráželo v tom, že odhady na všechny možné fíčury byly strašně vysoké. Třeba třikrát až čtyřikrát vyšší odhad, než bychom si stanovili my sami. Na druhou stranu ten výstup z toho byl pro ně správný. Dostali novou funkcionalitu, která byla otestovaná a fungovala na 99 % tak, jak měla. Na to testování kladli opravdu velký důraz.

A jak vůbec probíhalo?

Kromě testování psaní v kódu pak probíhalo i uživatelské testování, kdy největší management spolu s vybranými uživateli testoval jednotlivé vývojové verze aplikace. Nebo se k nim dostaly verze, které se testovali přímo v autech v reálném provozu se vším všudy. Tím pádem jsme dostávali feedback ještě předtím, než to šlo mezi všechny uživatele. Bylo zajímavé pak slyšet, co konkrétně funguje a co ne. Nešlo o user testování, které by zahrnovalo vyzkoušení tří přístupů a následný výběr jednoho z nich. Takhle mohli přímo lidé z hire managementu testovat aplikaci v praxi a vracet nám potřebnou zpětnou vazbu.

Mohli jste si vyzkoušet nějaké nové technologie?

Nástroj Pact. A taky jsme si mohli vyzkoušet řídit elektromobil. 😀

Kde a proč spolupráce s WeShare vlastně skončila?

Mělo se to spustit ve druhém kvartálu letošního roku, ale s koronavirem přišlo i nařízení od Volkswagenu ukončit spolupráci se všemi externisty. Spousta lidí se musela odříznout, ale asi jsme v nich zanechali dobrý dojem, protože si mě tam nechali ještě dva měsíce nad limit. Skončilo to u nasazování služby do Hamburku (což bylo asi v tu chvíli jednodušší, než ji spustit v Praze), ale ani to nakonec nevyšlo. Kdy a jestli budeme pokračovat  momentálně nedokážu říct, nicméně kluci z vedení jsou s WeShare stále v kontaktu. 🙂 

No a jak se ti líbilo řídit elektromobil?

Rozhodně to byla dost zajímavá zkušenost. To auto je příjemně tiché. Jen člověk musí myslet na dobíjení, ale na ježdění po městě je to fajn. Ten Volkswagen Golf, který jsme měli na testování, jsem si moc neužil, protože jsem s ním jezdil hrozně opatrně, aby se s ním něco nestalo. 😀 Každopádně jeden člověk z WeShare, který měl na starosti právě to spuštění v Praze, se snažil dojet do Berlína z Prahy a dostal se tam bez problémů! Akorát musel cestou pětkrát nebo šestkrát nabíjet a jel právě tím elektrickým modelem Citigo iV, které měly být nabízeny i u nás.

V čem se liší WeShare oproti jiným carsharingům s elektromobily?

Já bych určitě vypíchnul design té appky, protože z těch všech, co jsem v Německu vyzkoušel, byla fakt nejhezčí!

Takže by sis spolupráci na projektu typu WeShare klidně zopakoval?

Určitě. Mohl jsem si zkusit to, jak funguje nějaká firma někde jinde, s čímž nemám moc zkušeností, vzhledem k tomu, v jakém věku jsem nastoupil do Ackee a jak dlouho tu jsem. 🙂 Navíc nejen ledajaká firma, ale obří společnost, kde jsou potřeba stále různé meetingy a řeší se věci, které v Ackee nejsou potřeba řešit. Protože u nás si všechno řekneme, sedneme si a popovídáme. Takže jsem si vyzkoušel takový jiný, víc korporátní přístup. Ale tu snahu o preciznost a transparentnost máme společnou. A služebky do Německa taky dobrý, že jo.