9 věcí, které jste chtěli vědět o Ackee, ale báli jste se zeptat
Rozhovor nejen o vedení
Ackee letos oslavilo 9. narozeniny. Co všechno potkalo její zakladatele na cestě z univerzitního inkubátoru na technologickou špičku? Na co rádi vzpomínají a co by raději zapomněli, prozradili Martin Půlpitel, Josef Gattermayer a Dominik Veselý v otevřeném rozhovoru.
1. Vzpomínáte si, kde to celé začalo?
MP: Získali jsme tenkrát prostor o velikosti 12 m2 a možnost poradenství z inkubátoru. To jsme ale moc nevyužívali a sami jsme vyrostli natolik, že jsme se stali jednou z největších firem, co tam sídlily, až jsme se museli přestěhovat. Jedna místnost s gaučem z Ikei, což byla snad nejdražší položka, do které jsme tenkrát investovali. 😃
JG: Motivací pro tenhle kancl bylo samozřejmě to, že jsme tam mohli chodit vyspávat mezi přednáškami. A za první peníze, které tahle firma vydělala, se koupil právě ten gauč. 😃
DV: Což bylo pro Fuelomat, izraelský startup pro rychlé platby na benzinkách. Jinak za první projekt považujeme appku pro Rock for People za barter a první referenci.
MP: A Fuelomat dokonce do teď existuje.
2. Jaký nejvíc neobvyklý projekt vám za těch 9 let přistál na stole?
DV: Jednoznačně Poking. Klient, který s námi chtěl navázat spolupráci, si nás nejdřív chtěl vyzkoušet na zábavném projektu s opravdu humoreskním charakterem. 😃 Najal si nás totiž na vývoj aplikace pro výpočet přírazů za minutu během sexu. A to je asi všechno k tomu, co ta appka dělala. Zajímavé ale je, že jsem kvůli ní tenkrát šel na konzultaci na katedru matiky na FITu. Nicméně jsem si musel vymyslet, že potřebuju měřit otřesy při skákání nebo běhání, a i když to byla úplná blbost, tak za tím bylo poměrně dost matematiky (ne nutně úplně funkční 😃). Takovou třešničkou na dortu pak bylo, že aplikaci na AppParade odprezentoval Robert Rosenberg a vyhráli jsme na plné čáře.
JG: A klient byl potom samozřejmě spokojený a rozjeli jsme další spolupráci.
3. Zůstaňme u těch neobvyklých věcí. Sama jsem byla svědkem toho, že se čas od času jen tak zjeví někdo z venku u nás v kanclu – co nejdivnějšího po vás kdo chtěl?
DV: Myslím, že teď je ten nejlepší čas, aby se Pepus něco dozvěděl. Jednou – v roce 2014 – jsme za ním takhle poslali jednu paní, co přišla z ulice s tím, že její otec je hoboista a chtěla by pro něho web. Tak jsme Pepusovi řekli, že přišla vyloženě za panem Gattermayerem, protože na něho má doporučení. A on pak tápal, od koho je to doporučení, jestli v tom nemá prsty jeho děda a babička z uměleckých kruhů.
JG: Největším zdrojem náhodných lidí z ulice byla Santinka, kde ty kanceláře měly vchod z ulice vedle autobusové zastávky, takže tam chodili lidi neustále, třeba se ptát, jestli si můžou něco vytisknout...
DV: Nebo jestli jim opravíme mobil. A děti chtěly zase hrát na počítači hry. To byly asi tři nejčastější věci. 😃
JG: Takže jestli to čte někdo z venku a má v plánu se stavit – ať už klient nebo někdo, kdo jde na pohovor – tak ať se prosím předem ohlásí mailem. 😃
4. Co se za celou dobu fungování Ackee nejvíc nepovedlo? Nebo máte nějaké ponaučení, které stojí za zmínku?
JG: Máme jedno technické ponaučení. Když jsme jednou pořádali hackathon, dal Dominik programátorům (včetně těch mimo Ackee) přístupy k naší infrastruktuře do veřejného repozitáře na GitHubu. Tam ten klíč objevil nějaký bot a několik měsíců na to, kdy už jsme vůbec nevěděli, že něco takového vůbec proběhlo, si přes něj objednal několik desítek serverů, na kterých začal těžit kryptoměny. Takže pak jsme se poučili, že když děláme akci pro veřejnost, neměli bychom do repozitářů dávat klíče k naší infrastruktuře. 😃
MP: Což by ani tak nevadilo, ale ten bot byl tak chytrý, že si to hned přeposílal.
JG: Bylo to asi sto tisíc, ale Google nám to naštěstí vrátil.
Tak ještě nějaký ten lidský fuckup.
DV: Asi nebyl žádný obrovský, ale byla spousta drobných chyb, ať už v přístupu k lidem, klientům...
MP: Spousta maličkostí, ze kterých se poučíš. Jeden čas jsme byli docela závislí na jednom česko-americkém klientovi, bylo už po termínu splatnosti a peníze od něho nikde. Zůstatek na účtu se tenčil a Dominik pak prohlašoval, že nebude na rohlíky. 😃 Naštěstí to tak daleko nezašlo, ale když je firma závislá na jednom klientovi, je třeba to začít včas řešit a nespoléhat na to, že to dopadne sluníčkově. Jestli si to pamatuji dobře, tak nám část věcí nikdy nezaplatil.
5. A teď otázka na tělo… Co byste jako lidi v céčkový pozici nikdy neudělali? Nebo jste to neměli dělat, ale vy jste to udělali? Nebo ještě jinak – co jste nikdy neudělali, ale vždycky jste to chtěli udělat?
JG: Na jednom kvartálku jsem ukradl peníze z kasičky na svačiny a naházel jsem je do jukeboxu v našem Relaxu. A to bych rozhodně dělat neměl. 😃
DV: Já jsem vždycky chtěl koupit jako firemní auto Fiat Multipla, ale nikdy k tomu bohužel nedošlo. 😃
MP: Nikdy bychom nevzali zakázku pro firmu ze svěřenského fondu Andreje Babiše.
6. Jaká je vaše oblíbená Ackee related vzpomínka?
DV: Kdykoliv spustíme projekt, kterým uděláme lidem radost. Jinak máme dost společných historek o tom, jak se nám podařilo infiltrovat na cizí party a ovládnout ji. 😃
JG: Tímto se všem dotčeným dodatečně omlouváme a děkujeme za pohoštění. 😃
7. Tím se dostáváme k pověstnému Ackee spiritu. Jak byste ho popsali?
DV: Seriózní bizár. 😃
JG: Já bych řekl, že tu firmu děláme tak, aby nás samotné bavila.
MP: A že ho určují všichni lidi, co jsou v Ackee. Ale popsat úplně nejde, každý to může mít jinak, a to je na tom to dobré.
Takže se to musí zažít.
MP: Přesně, jsou to všechny ty historky po akcích, společné zážitky… A vyvíjí se, nikdo na něj nemá patent. Někdy je Ackee spirit tak silný, že přeroste v Ackee love. Díky Ackee nám tak vzniklo první 100% Ackee dítě a máme tu i další zasnoubení.
8. Co o vás nikdo neví?
DV: Že je Pepa vegan. 😃
JG: A že nejčastěji si sdílené Ackee auto půjčuje Martin.
9. Teď trochu vážně, příští rok Ackee oslaví desáté narozeniny, chystáte něco speciálního?
MP: K devátým narozeninám jsme si nadělili novou firmu a (možná) nové kanceláře, a co bude k dekádě, to nikdo neví. 😃 Velká oslava určitě.
