Jak se staví sen? Teda tým #teambuilding2020 pohledem nováčka
Vývoj na prvním místě
Kromě toho, že je v Ackee na denním pořádku vývoj aplikací, dost času se věnuje i rozvoji týmu. A já jsem se jako nový copywriter stala jeho součástí právě včas – tedy měsíc před teambuildingem. To pro mě znamenalo ideální příležitost, jak ještě víc nasát firemní atmosféru. A především zjistit, s kým vším že to vlastně pracuju. :D
Úkol zněl jasně
Stejně jako při vývoji mobilních aplikací, i při plánování teambuildingu potřebujete především správně definované zadání. A tady to bylo dost jasné. Protože jsme letos kvůli pandemii přišli o olympijské hry, zájem o jejich uskutečnění byl ohromný. A tak na nás čekala náhrada v podobě Ackee olympiády.
Naše HR & office oddělení se tak po precizní analýze proměnilo ve zkušený tým designérů, vývojářů a projektových manažerů. (Za normálních podmínek samozřejmě není reálné zvládnout všechny tyto role v pár lidech, ale pro paralelu v mém příběhu je to více než nezbytné. Proto prosím o lehké přimhouření očí. Pravděpodobně nejen v tento moment).
S technickým řešením i přívětivým uživatelským prostředím se holky popraly víc než skvěle. Jasným indikátorem dobrého uživatelského zážitku je totiž jeho hladký průběh. Žádné rušící faktory. Jako třeba když zkazíte daný moment pořízením fotografie. A já si zjevně užívala natolik, že jsem pomocí svého chytrého telefonu nezaznamenala ani jednu. Vzhledem k tomu, že jsme v rámci jednoho sprintu (spíše procházky) potkali psa, je to až neuvěřitelné. Ale k tomu se ještě dostanu.
Jako platforma nám posloužil rozlehlý areál v malebném údolí nedaleko Prahy. Nejprve jsme tam ale náš full stack museli nějak přesunout. Pro tento účel jsme zvolili technologii jízdních kol. Jedna část programátorů dokonce vybrala jako nástroj Rekola, kterým tímto děkujeme, že nám vyšli vstříc a zapůjčili kola na celý víkend. Z celkových sedmi statečných vývojářů bohužel tuto technologii ovládli a do více než 60 km vzdálené destinace se úspěšně dostali jen čtyři. Zkušený Android tým prozíravě využil staré dobré automobilové technologie. I když to nebylo jednoduché, nakonec se však zadařilo nám všem.
Testování na lidech
Abych věci uvedla na pravou míru: V úvodu zmiňuji, že jsem nastoupila jako nový copywriter. Ale jelikož se při agilním vývoji přizpůsobujeme požadavkům klienta, po dobu teambuildingu jsem se s ostatními účastníky na chvíli ocitla v kůži testera. Vlastně by se dalo říci, že jsme všichni prošli jakýmsi testováním použitelnosti. Akorát ve smyslu testování toho, co vydržíme. Ať už šlo o sportovní disciplíny v rámci olympijského programu nebo lehký doping. Ten byl totiž pro naši výdrž poměrně klíčový.
Po slavnostním zahajovacím ceremoniálu byly naše testerské týmy rozděleny do 5 olympijských skupinek s cílem sbírat body za různé aktivity. Mimo agilní sprinty, na které jsme zvyklí, jsme tak mohli absolvovat i skutečný sprint na 50 metrů, fotbal, tenis, frisbee nebo discgolf (a ne, bohužel to není spojení slov disco a golf, jak jsem si původně myslela).
Bonusové body pak bylo možné získat za výkony nad rámec oficiálních disciplín. Někteří účastníci tak sklidili vavříny také za taneční kreace (takže na disco přece jen došlo), sborový zpěv (nejen hymny) nebo udržování týmového ducha v pozdně večerních a časně ranních hodinách.
Konec v nedohlednu
Aby toho nebylo málo, vyjma několika skutečně úsměvných situací jsme se stali také svědky přerodu našich vývojářů v řečníky. Jako testovací publikum jsme totiž zhlédli finální kolo našeho vzdělávacího programu Speackers. Tam jsme se mimo jiné dozvěděli třeba to, jak si doma připravit nápoj kombucha. Nebyl to ale jediný kulturní zážitek.
Následovala totiž již zmiňovaná procházka zahrnující psa, který bohužel nebyl jejím cílem. Naše kroky směřovaly přes louky a lesy do zdánlivě nedaleké vesnice a stejnojmenného zámku Třebešice. Ten nás svojí krásou očaroval natolik, že jsme si nevšimli skutečnosti, že se nachází na soukromém pozemku. Zámecká paní (současná majitelka) nám ale nakonec kochání umožnila.
Jak už to tak v Ackee bývá, všechny větší projekty se obecně rozvíjejí agilně – a na samém začátku tedy neexistuje žádný pevný konec. Ani není důležité, který tým nakonec zvítězil. Olympijský oheň jsme uhasili společně. (Oheň u táboráku pravděpodobně vyhasnul sám.) Teambuilding máme za sebou, príbeh vývoj nekončí a místo pevného konce máme ještě více upevněný tým.
